Napište nám              

Expozice - Zlatá stezka

Pozor, otevřeno v novém okně. Tisk

Od roku 1990 probíhá ve spolupráci Prachatického muzea a Jihočeského muzea v Českých Budějovicích systematický výzkum Zlaté stezky. V roce 2008 byl dokončen na českém území a od roku 2009 pokračuje ve spolupráci s univerzitou v Pasově v Německu.  Tento výzkum a millennium Zlaté stezky v roce 2010 se staly podnětem k tomu, aby se Zlatá stezka v Prachatickém muzeu prezentovala nově a s využitím výsledků a nálezů tohoto výzkumu. Za uplynulá dvě desetiletí se také posunula pozice Zlaté stezky jako významného a v mnohém nejvýraznějšího historického fenoménu Prachaticka i celé Šumavy a nová společenská a osvětová role tohoto fenoménu si také zaslouží nové prezentace.  Zvláště když se Zlatá stezka stala i jedním ze symbolů nově navázané a úspěšně se rozvíjející spolupráce mezi sousedními oblastmi České republiky a Německa po obou stranách Šumavy.

Nová expozice má dvě části – naučnou a expoziční

Naučná část je pojata jako komplexní databanka poznatků a informací  o Zlaté stezce, které budou průběžně doplňovány o nové výstupy výzkumu i o  nové informace turistického a všeobecného rázu.  Středobodem je velký dotykový model Zlaté stezky, do kterého jsou vyznačeny základní informace, výsledky  výzkumu i současné turistické zpřístupnění Zlaté stezky pro veřejnost (značené trasy, naučné stezky, historické kostýmní pochody atd.). Body na modelu jsou propojeny s velkou obrazovkou, na které si návštěvníci mohou promítnout příslušné obrazové dokumenty.  Ve speciální vitríně jsou vystaveny originální předměty ze Zlaté stezky.  Oddělená část s počítači slouží odborným zájemcům. 

Expoziční část představuje vizuální a pocitovou procházku po středověké trase dopravované soli z oblasti alpských solních ložisek přes Pasov a po Zlaté stezce až do Prachatic. Návštěvníka povede motiv zlaté podkovy krajinou, kolem vystavených druhů zboží, přepravovaného po Zlaté stezce, mezi strážními hrady, soumarskou osadou s hostincem a kovárnou až k úvozové cestě se soumarskou karavanou. S tou dojdete na okraj lesa nad širokou kotlinu, v jejímž středu trůní velkolepé výstavné renesanční město Prachatice.  

Nově pojatá expozice Zlaté stezky spojuje poučení o slavné středověké obchodní cestě, která založila slávu Prachatic a dnes se stále více stává jejich symbolem, s atraktivní a moderní multimediální podívanou.  Její naučná část je určena všem návštěvníkům Prachatic jako databanka odborných i praktických informací o Zlaté stezce v nejširším smyslu tohoto pojmu.
                                                      

PROCHÁZKA PO ZLATÉ STEZCE

Cesta soli do Čech začínala již v Alpách. Z tamních ložisek v Reichenhallu v bavorském vévodství a později především Halleinu v salcburském arcibiskupství putoval tento vzácný tovar ve speciálních kónických bečkách (prosticích) a na zvláštních lodicích po stříbropěnných alpských řekách Saalachu a Salzachu. Salzach se vlévá do Innu a po něm lodi se solí dospěly do Pasova. 

Pod majestátní siluetou starobylého biskupského města, plného věží, chrámů, paláců a měšťanských domů se sůl poblíž dodnes dochované hradební věže (tzv. Scheiblingsturm) vykládala a přes úzkou šíji poloostrova (tzv. Ortspitze) byla dopravena do pasovské solnice (Salzstadel). V dodnes stojící budově pasovští obchodníci a úředníci sůl překoupili, proclili a propustili k další cestě.

Po ochranou mohutných pasovských pevností Oberhaus a Niederhaus byla sůl a s ní další zboží přepravena přes Dunaj do pasovského předměstí Ilzstadt. Přímo nad soutokem Dunaje a Ilzu tu začínala Zlatá stezka. Naproti Niederhausu a pod kostelem svatého Bartoloměje se zboží naložilo na hřbety soumarských koní, formovaly se tu  soumarské karavany a často i s ozbrojeným doprovodem vyrážely po staroslavné Zlaté stezce na sever.

Cesta vedla přes soumarské osady Salzweg, Strasskirchen a Leoprechting malebnou krajinou pasovského biskupství, které bylo od 12. století samostatným státečkem v rámci středověké římské říše. Karavany z Pasova se potkávaly s karavanami, blížícími se z Čech. První byly naloženy solí a vzácným zbožím z evropského jihu a orientu (koření, drahé látky a oděvy, zbraně, vína, benátské sklo, šperky atd.), druhé přinášely hlavně obilí a potravinářské produkty české kotliny (kožešiny, kůže, maso, chmel, slad, pivo, proslulá prachatická pálenka a později české sklo). Jižně od Waldkirchenu se Zlatá stezka od 14. století větvila a od původní trasy do Prachatic se tu pod hradem Kaltensteinem oddělovaly mladší trasy do Vimperka a do Kašperských Hor.

Po celodenním pochodu musela karavana někde přespat, odpočinout si a nabrat nové síly. Na původní trase se nabízelo městečko Waldkirchen, trůnící nad krajem na vysokém kopci. Druhý den čekala na soumary a jejich koně nejtěžší překážka – mohutný pohraniční horský hřeben, který po dlouhá staletí pokrýval hluboký smíšený prales. Do 15. století byla posledním obydleným místem na pasovském území osada Fürholz a až později přibyly mladší osady Grainet a vysoko na hřebeni Leopoldsreut a Bischofsreut. Mezi obydlenými místy čekala na karavany napajedla s čerstvou tekoucí vodou.

Po překonání pohraničního hřebene sestoupila prachatická Zlatá stezka k Mechovému potoku, který tvořil zemskou hranici mezi českým státem a pasovským biskupstvím. Znovu se stoupalo a znovu klesalo, stále v hloubi pohraničního hvozdu, který byl plný divoké zvěře a v němž někdy číhalo i nebezpečí mnohem větší – tlupy lapků. K ochraně stezky vyrostly na vysokých kopcích strážní hrady – na prachatické větvi Hrádek na Stožecké skále a na té vimperské Kunžvart nad pozdější osadou Strážný. Jejich malé posádky dohlížely od 14. do 16. století na provoz na stezce a varovaly před hrozícím nebezpečím.

Ještě před okrajem pohraničního hvozdu přecházely karavany Teplou Vltavu, nejméně od 13.století po mostě, který je v polovině tohoto století doložen jako „most v lese“. Až potom se les začal prosvětlovat a objevila se stavení a v šeru světla první soumarské osady na českém území. Od 14. století to byly Volary, založené německými osadníky v režii vyšehradské kapituly, církevní instituce v daleké Praze. Vyšehradská kapitula vlastnila původní osadu i nové město Prachatice a do husitských válek spravovala území až k zemské hranici. Ve Volarech čekal na soumary nocleh, řada hostinců, kovárny a vše ostatní, co taková karavana potřebovala. Koně i lidé si odpočali, pohovořili s místními a řada soumarů mohla dokonce přespat u svých rodin; pocházeli totiž odtud.

Probíhala-li cesta podle ustáleného řádu, čekal karavanu poslední den obtížné cesty. Z Volar Zlatá stezka vystoupala na táhlý zalesněný hřeben a směřovala dále na sever. Soumaři mohli projít soumarskou osadou Cudrovice, pod kterou se skrýval v romantickém ohybu říčky Blanice hrad Hus, nebo volit přímou cestu k osadě Blažejovice a před ní překročit Blanici. Kolem nich se skvělá nádherná divoká krajina, které vévodily siluety šumavských hor Boubína, Bobíku a Libína. Vyklučených a obydlených míst přibývalo, ale i tady mohlo číhat nebezpečí. Lapkové dokázali využít nepřehledného a členitého terénu a s vidinou bohaté kořisti na karavany zaútočit. Jeden takový přepad se odehrál kolem roku 1410 a zachovala se nám o tom zpráva v nejstarší prachatické městské knize.

Pod soumarskou osadou Libínské Sedlo se starým kostelem sv. Anny se před karavanou rozevřel pohled na Prachatice. Cílové město Zlaté stezky leželo pod nimi v kruhu hor v celé kráse svých věží, hradeb a honosných renesančních staveb jako kouzelný přelud a slibovalo příjemný konec obtížného putování. Naproti soumarům vyjel sám prachatický purkmistr a s hrdostí ukazuje své město, které se právě díky Zlaté stezce a solnému obchodu stalo jedním z nejvýznamnějších měst Českého království.